DE Bravo nr. 40 - Pravda o fans a groupies!

13. listopadu 2008 v 15:50 | Posted by BillundTom |  Interviews
HyperLinkHyperLink

Německo, Francie, Anglie nebo USA: je jedno, kde se chlapci objeví - všude ty samé scény: Šílení fanoušci, kteří křičí jména Billa, Toma, Gustava a Georga a kteří umí nazpaměť jejich písně. Někteří fanoušci jsou ještě dál a dělají přímé návrhy svým miláčkům. Například velké plakáty se slogany: "Š***j mě skrz Monzun!" nebo "Tome, chceme ti ho vykouřit!", jsou téměř neškodné. V pátém díle velké BRAVO-serie exkluzivně chlapci prozrazují, jak je to ve skutečnosti mezi nimi a fanoušky.
BRAVO: Co říkáte těm docela drsným sloganům vašich fanoušku?
Tom: Myslím, že je cool, že jsou naši fanoušci tak přímí.
Bill: Dělají to naši fanoušci. Ale upřímně: Ze začátku nám to vyrazilo dech.
BRAVO: Jaký byl dosud nejhezčí zážitek s vašimi fanoušky?
Bill: Měli jsme první koncert po vydání "Durch den Monsun" a najednou strašně moc fanoušků zpívalo samo. Koncert musel být dokonce zrušen, protože dav byl až příliš velký. To mě ohromilo.
Tom: Teď jsme byli poprvé v Mexiku. Přibližně dvě hodiny jsme se podepisovali. Fanoušci byli strašně dojatí a někteří dokonce plakali, jenom protože jsme tam byli. To bylo drsný. Předtím jsme nikdy nebyli v nějakém ze států Jižní Ameriky a nevěděli jsme, že jsme tam známí. A najednou tam byly tisíce lidí. To bylo skutečně neuvěřitelné.
BRAVO: Zažili jste někdy opravdu extrémní situace s fanoušky?
Tom: Oh, ano. Jednou v Madridě se situace vymkla kontrole. Gustav šel do svého hotelového pokoje. Jenže v jeho posteli byli právě fanoušci. Pak Gustavovi skočili rovnou kolem krku a on byl opravdu vystrašený. Před dveřmi Billového a mého pokoje už taky byli fanoušci. Neustále klepali, šplhali po hasičském žebříku a stále křičeli.
Bill: Pak se najednou objevila policie. Vstoupili do dveří a odvlekli mě z pokoje. "Jste Bill Kaulitz?" křičeli. Pak mi spoutali ruce k sobě, vyslýchali mě a tvrdili, že jsem zodpovědný za ten chaos. Ale problém byl, že ani nemluvili anglicky, pouze španělsky. Těžko jsem něčemu rozuměl. Tom potom zkoušel kontaktovat naši ochranku. Když přišli, věc se mohla vyřešit. Policie mě opravdu chtěla vzít na stanici.
BRAVO: Ale tady fanoušci zašli opravdu příliš daleko, ne?
Bill: No ano, tohle bylo opravdu traumatizující a silné...
Tom: Ale držíme jako kapela při sobě - tohle nás opravdu nemůže rozhodit. Je to prostě jen jedna část toho všeho a nenutí nás to se strachovat. Někdy je to sice tvrdé, ale hned potom zase zábavné. Ale když jsme doma, jsme rádi, že máme klid. Nedáváme autogramy a neděláme fotky. Ale když jsme na cestě, děláme to jako samozřejmost.
BRAVO: Byli jste někdy na fanoušky protivní?
Tom: Nikdy jsme na ně nebyli vědomě protivní. Jsou pro nás velmi důležití.
Bill: Určitě jsme jim nikdy nechtěli udělat něco zlého. Milujeme je. Ale každý má občas špatné dny a vypadá zle. Někdy jsme se prostě nemohli podepisovat. Pak jsme ve stresu a musíme dál na další termín. Na cestách jsme tu neustále pro naše fanoušky a nejsme žádní kreténi.
BRAVO: Ruku na srdce - stalo se vám už s fanoušky něco opravdu trapného?
Tom: Vůbec ne. Jenom jednou, dívka chtěla jít do mého pokoje a po cestě upadla.
Bill: Nebo scéna na letišti: Byli tam dívky, které zakřičeli "Chceme tě oš***t!" v naprosto hrobovém tichu. To bylo trapné, ale spíše pro ně.
BRAVO: Tome, kolik fanynek jsi už měl v posteli?
Tom: Hmm, to je opravdu těžké říct. Nedokážu to spočítat.
Bill: Jo, ale je prostě klikař!
Tom: Můžu říct, že jse ve svojí posteli měl víc holek než kolikrát jsem byl za celý život na záchodě . Ne, samozřejmě, že ne! Teď vážně- dokonce se víc klidním.
BRAVO: Co to znamená?
Tom: Nevybírám se ji sám - někdy i třeba devatenáct holek odmítnu. Ne proto, že by byl pro mě sex nudnější. Ale taky se rád večer dívám na DVD. Některé se opravdu dlouho nevzdávají . Nedokážu si představit nic silnějšího. Ale holky se mnou prostě chtějí spát.
BRAVO: A jak je to s groupies týkajících se Gustava a Georga? Jsou stejně divocí jako ty, Tome?
Tom: Právě naopak - nemají vůbec!
Bill: S žádnými holkami během kariéry nechodili. Gustav měl na začátku kariéry holku, ale už nic víc.
Tom: Georg ze sebe dělá macho. Ale má rád, když je ta holka výbojná.
Bill: Navenek Georg vypadá divoce, ale uvniř je plachý.
Tom: Musíte mu ukázat, jak se to dělá. Spousta holek o něj stálo, ale on ji nikdy neoslovil. Se mnou je to naopak - jsem lovec a sběratel.
BRAVO: A jak jsi na tom ty, Bille - stále nepolíbený?
Bill: Nene, ještě ne. Dělá mě to totálně smutným. Je mi už 19 a chybí mi to. Rád bych měl holku, se kterou bych mohl sdílet svůj život, která mi rozumí v tom, co dělám. Ale i tak mám Toma. Ale strašně moc bych chtěl mít holku.
BRAVO: Ale máš velkou nabídku, ne?
Bill: Je těžké se někomu otevřít. Nemám čas, jsem pořád na cestách. Když na afterparty show potkávám holky, nikdy nevím, co po mě chtějí. A ani v budoucnosti to nevidím nadějně. Ale pořád mám muziku, to nejdůležitější pro mě. A narazují mi to psi. Občas is říkám, že bych chtěl mít spousty psů. Dělají mě šťastným
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama