Pravda o fanynkách a obdivovatelkách!

26. září 2008 v 21:37 | Posted by BillundTom |  Interviews

Pravda o fanynkách a obdivovatelkách!

Německo, Francie, Anglie a USA: Nezáleží na tom, kde se kluci ukážou - všude je to stejné: fanoušci, kteří naprosto vyšilují, kteří křičí jména Billa (19), Toma (19), Gustava (20) a Georga (21) a kteří zpívají všechny písně. Mnoho TH fanoušků dokonce dávají některé věci svým drahým jasně najevo - například na velké plakáty píší slogany: "Ošukej mě skrz monsun" nebo "Tome, chceme ti vykouřit" tak to je docela běžné. V páté části velké BRAVO-série, kluci odhaluji exkluzivně jaké to opravdu je mezi nimi a jejich fanoušky... Bravo: Co si myslíte o jistých tvrdých sloganech od vašich fanoušků? Tom: Myslím, že je cool, že jsou naši fanoušci tak přesní. Bill: Takoví jsou naši fanoušci. Ale abych byl upřímný: Někdy nám dochází dech... Bravo: Jaký nejkrásnější zážitek jste měli prozatím s fanoušky? Bill: První vystoupení po tom, co vyšlo Durch den Monsun - a náhle tolik fanoušků zpívalo tuhle píseň samo. Koncert se dokonce musel zrušit, protože řada byla příliš veliká. To mě ohromilo! Tom: Když jsme byli v Mexiku. Měli jsme dvouhodinovou autogramiádu. Fanoušci byli tak dojatí a dokonce plakali, protože jsme tam byli. To bylo tak velké. Nikdy předtím jsme nebyli v Jižní Americe a nevěděli jsme, že tam jsme známí. A náhle se tam objevilo tisíce lidí. Bylo to neuvěřitelné.
Bravo: Byla tu jednou jedna opravdu velká situace s fanoušky? Tom: Oh ano. V Madridě se to vymklo kontrole. Gustav šel do svého hotelového pokoje. Ale v jeho posteli byly fanynky. Okamžitě se mu omotaly kolem krku a byl vyděšený. U Billova a mého pokoje jich taky dost stálo. Pořád klepaly, vylezly nahoru po požárním schodišti, naprosto šílely. Bill: Potom se náhle objevila policie. Otevřeli dveře a protlačili se do mého pokoje. "Jste Bill Kaulitz?" křičeli. Potom mě chytili, obklopili mě a obviňovali z toho, že jsem byl zodpovědný za ten chaos. Problém byl ten: že nemluvili anglicky, jenom španělsky. Těžko jsem jim mohl rozumět. Tom se snažil zkontaktovat naši ochranku. Když dorazili, tak se to mohlo vyřešit. Policie mě chtěla dokonce vzít na policejní stanici. Bravo: Ale tady, to už fanoušci zašli daleko, ne? Bill: No, bylo to traumatické a násilné... Tom: Ale protože držíme jako kapela - tak nás to neotravuje. Je to součástí života a nebojíme se. Bylo to opravdu velké, ale taky legrační. Ale když jsme doma, tak jsme za to rádi. To nedáváme autogramy a nefotíme se. Ale když jsme na cestách tak to zajisté děláme. Bravo: Byli jste už někdy sprostí ke svým fanouškům? Tom: Nikdy jsme vědomě sprostí nebyli. Znamenají pro nás moc. Bill: Nikdy jsme jim nechtěli nic sprostého udělat. Milujeme je. Ale každý má někdy špatné dny a vypadá zle. Někdy prostě nemůžeme dávat autogramy. Jsme ve stresu a musíme pokračovat dál. Jsme pořád na cestách kvůli našim fanouškům a rozhodně nejsme žádní kreténi. Bravo: Ruku na srdce - byly tu někdy trapné zážitky s fanoušky? Tom: Ne. Jenom jednou, dívka chtěla jít se mnou do mého pokoje a upadla. Bill: Nebo na letišti: Dívky zakřičeli "Chci to s tebou dělat" přímo do naprostého ticha. To bylo taky trapné, ale spíše pro ně. Bravo: Tome, kolik obdivovatelek si měl na pokoji? Tom: To je těžké říct. Nepočítám to. Bill: Yeah, ale má jenom štěstí. Tom: Co na to můžu říct, mám dívky v posteli častěji než chodím na záchod. Ne, nesmysl! Teď vážně: Už začínám být klidnější. Bravo: To znamení...? Tom: Stále to nechápu - ale možná v 19 začínám ovládat hormony. Ne, že by se sex stal nudným. Ale taky dávám přednost sledování DVD po večerech. To druhé je vskutku unavující. Kromě toho, umím si už i představit něco silnějšího. Ale ta dívka by mě musela opravdu dostat. Bravo: A jak je to u obdivovatelek u Georga a Gustava? Jsou tak divoké jako Tomovi? Tom: Pokud víme, tak tady nic není. Bill: Ani jeden z nás nemá dívku. Gustav na začátku naší kariéru měl přítelkyni. Ale ani to nebylo nic vážného. Tom: Georg se dělá, jako kdyby byl macho. Ale dává přednost, když je útočná. Bill: Uvnitř je špinavý, ale zvenčí je stydlivý. Tom: Musíte mu ukázat, co se děje. Zajisté tu již byli nějaké holky, kterým se líbil a naopak. Ale nikdo neudělal první krok. Se mnou je to jiné - Já jsem rád lovec a sběratel. Bravo: A co ty Bille - stále žádný polibek pro tebe? Bill: Ne, ještě ne. To mě opravdu dělá smutným. Je mi už 19 a naprosto mi to chybí. Rád bych měl přítelkyni, se kterou bych mohl sdílet život, která by rozuměla všemu, co dělám. I když mám Toma. Ale rozhodně chci přítelkyni. Bravo: Ale nabídka pro tebe je velká ne? Bill: Je těžké se někomu otevřít. Nemám žádný čas, jsem pořád na cestách. Když na aftershow párty potkám dívky, tak nikdy nevim, co doopravdy chtějí. Ale taky vidím v blízké budoucnosti žádnou cestu - to je špatné. Ale stále mám muziku, to je moje zákulisí. A psi jsou náhradníci. Někdy bych si přál mít hodně psů. Dělají mě šťastným
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama