Kaulitz-Ochsenknecht rozhovor #1

16. listopadu 2007 v 21:13 | Emily |  Interviews
Poprosili jsme německé velké teenie hvězdy o rozhovor. Ochsenknech-bratry a Kaulitz-dvojčata, narozeni v roce, kdy bylo sjednocení, o východě, západu, starém domovu a nových hodnotách.
Centrum Berlína - suita v »Ritz Carlton«, každé dívce pod 16 let by se tady muselo zavést umělé dýchání: Tito nejdůležitější čtyři kluci Německa sedí spolu na kožené pohovce, jedí gumové medvídky a srdečně si povídají. V pozadí, na koberci, padne na kolena doprovod, dospělí lidé, kteří nosí příchod žertů kolem krku a dělají nátlak, protože čas tlačí. Právě chtějí něco od Kaulitz- a Ochsenknecht-bratrů. Jedni cestují s Tokio Hotel přes Francii, druzí podepsali smlouvu na desku…
Všichni čtyři jsou nesmírně vychovaní: Povstali, podali ruku >těší mě< řekli - to nedělají poprvé. Naše plány: mluvit s nimi o jejich domovu, jejich zemi, takže o Německu. S Billem a Tomem Kaulitzem z Loitsche u Magdeburku a s Jimi Bluem a Wilsonem Gonzalesem Ochsenknecht, slavných dětech z Mnichova.
Přesně před 18 lety padla zeď, jste staří jako sjednocení Německa. Jaký význam má pro vás tento den?
Bill Kaulitz
: Že lidé slaví. A my s nimi taky rádi slavíme, i když jsme tím nebyli přímo postihnuti. Přesto se těšíme, že jsme od pádu zdi profitovali.
Jimi Blue Ochsenknecht: Mě o tom vyprávěl můj otec, ale nějaký význam - spíš ne, no jo, trochu možná.
Tom Kaulitz: Ten den je mi sám o sobě, upřímně řečeno docela lhostejný.
Wilson Gonzales Ochsenknecht: Mě už dotýká, když v televizi vidím, jak šťastně lidé vypadali, když se zeď zbořila a mohli obejmout lidi z druhé strany. Když to tak sleduju, poprvé chápu, jak těžké musela být, žít za zdí.
Co vás spojuje s DDR?
Bill:
To nebylo nikdy téma. Jsme sice hodně v zahraničí na cestách a často se nás na to ptali, ale všechno, co můžeme říct je: Zažili jsme Německo jenom jako Německo.
Tom: Nedávno se nás v Itálii ptali, jestli jsme rozrušeni, protože pocházíme z východního Německa a teď jsme v Římě. Jednou nám nabízeli dokonce banány.
Wilson Gonzales: Byl jsem rok na umělecké škole v Los Angeles, kde se mě stále ptali, co právě dělal Hitler a jestli máme v Německu ledničku. Amisovi se sekalo na týl, aby pochopil, že Německo je normální země. V USA je vždycky ještě hodně lidí, kteří si myslí o Německu, i hodně němců o východní Evropě, totiž je zbylé a nezajímavé. K DDR mě napadá jenom vlajka, takže kladiva a srp. Tebe Jimi?
Jimi Blue: Co?
Bill (směje se): Nedává pozor, oweia!
Jimi Blue: Mě napadá taky jenom vlajka.
Wilson Gonzales a Jimi Blue byli v noblesní mnichovské čtvrti, ještě k tomu v prominentní rodině; Tome a Bille, vy jste z Loitsche, vesnice u Magdeburku. Bylo vaše dětství těžké?
Bill:
Východ a západ - nedělám tady žádné rozdíly. Neodlišujeme taky mezi »Ossis« a »Wessis« pro nás tyto projevy nepokračují, ty užije nanejvýš leda tak náš učitel. Myslím, že je to větší rozdíl. Jsme na vesnici a vy jste z velkého města.
Wilson Gonzales: Grünwald je přece taky vesnice. Ale je pravda, leží to na kraji města, proto jsme toho pravděpodobně víc zachytili. Kromě toho jsme taky doprovázeli našeho otce na premiérách nebo při natáčení.
Tom: Na vesnici to není vůbec těžké, alespoň až po určitý věk. Kde ve městě se může postavit domek na stromě? Na druhé straně jsme Bill a já byli vždycky napadáni, protože jsme jinak vypadali. Proto se nám už dříve o tom zdálo, přestěhovat se do Berlína, kde si každý může pobíhat, jak má rád.
Bill: Svoboda byla pro nás vždycky to nejdůležitější, proto jsem si taky na naše 18.narozeniny nechal vytetovat na levé zápěstí tento nápis.
Vzpomenete si ještě na vaši první návštěvu Berlína?
Bill:
Jistě ve dvanácti jsme si sedli do vlaku a odjeli. Tom a já jsme měli sice sotva uhlík, ale chtěli jsme bezpodmínečně na televizní věž. Nahoře jsme potom pili příliš drahé kafe, Latte Macchiato samozřejmě…
Wilson Gonzales: Bylo mi tehdy šest nebo sedm a ještě jsem mohl jet metrem a vzpínám si na sushi bar. Berlín mi tehdy přišel jako malá část New Yorku, to ještě vím. Dneska mi připadá, že lidé v Berlíně hodně vesele kontaktují, jako jsou v Mnichově. Nevšímají si toho, co nosíš za oblečení, dokonce co máš na hlavě. Berlín není sice nejčistší, ale jistě je to umělecké město v Německu.
Jimi Blue: To je pravda, v Mnichově je hodně šosáků, v Berlíně je všechno hodně smíšené, tady je šosák, několik šílenců, všechno možné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Billktscha Billktscha | Web | 16. listopadu 2007 v 22:48 | Reagovat

SUPER ROZHOVOR =O)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama