Bill:Někdy mi schází sláva in English

13. listopadu 2007 v 18:22 |  Interviews
Bill: Když jsme doma, potom nám pere naše prádlo mamka. Ale na cestách to děláme sami. Buď v hotelu nebo ve studiu.
Georg: Přesně! Musí se potom vážit, když se přebírá světlé a tmavé. To není tak těžké. Co mě nejčastěji štve je žehlení. Přesto žehlení všechno, trička, kalhoty, prostě vše…
Bill: Georg je v tom opravdu hrozný. Já jsem ve svém životě ještě nikdy nežehlil.
Víte, jak se pere špinavé prádlo?
Kdy jste naposledy jeli autobusem nebo vlakem?
Bill: To bohužel už nejde. Proto cestujeme vždycky s našim busem nebo autem. Jezdíme často cestu Hamburk-Berlín, vlakem by jsme tady byli super lehce za hodinu a půl. Autem to netrvá dvakrát tak déle. Radši bych jezdil častěji vlakem, protože taky nesnáším létání.
Tom: Máme u sebe vždycky tolik kufrů, že bychom si museli půlku vlaku rezervovat.
Umíte vařit?
Bill: Jistě! Umím nudlový nákyp, mléčnou rýži, špagety, omeletu a omeletu se špagetami.
Kdy jste si naposledy uvařili?
Georg: Včera. Byly to nudle.
Tom: Vždycky když jsme ve studiu, tak si vaříme sami. Potom jsou to každý den nudle.
Bill: Co se týče jídlo, jsme velmi nenároční. Když bych měl pěti hvězdičkového kuchaře, přál bych si od něj taky nudle. A miluju fast food. Není nic horšího, než nóbl jídlo. Na hodně akcích jsou vždycky dobrá jídla. Čekáme potom na after-show-party, protože jsou tam vždycky cool věci, jako je kari vuřt s hranolkama.
Georg: Obzvlášť hloupé mi připadá, když je jídlo servírované 5 drahými chody menu. Ačkoliv se dlouhé 3 hodiny jedlo, není nikdo sytý, protože porce byly příliš malé.
Kdy jste naposledy nakupovali v supermarketu?
Bill: Chodit normálně do supermarketu je pro nás skutečně těžké. Taky když si oblíknu sportovní oblečení a nasadím čepku, lidi mě poznají. Vždycky hodíme nakupovat na benzínku. Nedávno jsem tam jedl něco hodně dobrého: Smaženou rybu s bramborovým salátem. Když bych to jedl v restauraci, zaručeně by to nebylo tak dobré, jako na benzínce!
Tom: To je momentálně taky moje oblíbené jídlo! Byli jsme opravdu už v každé benzínce v Německu.
Když byste necestovali světe, jak byste žili?
Georg: S přáteli bych se vypravil do WG (tam žije skupina lidí a obývá společně jeden byt), to mi přijde veselé.
Bill: WG? Bydlet společně s cizími lidmi by nebylo nic pro mě.
Tom: Bill a já jsme byli z doma vystěhováni. Ale bydleli bychom společně.
Kterou jinou práci si ještě umíte představit?
Gustav: Pojišťovací agent.
Bill: A Georg by byl dělník na stavbě.
Georg: Gynekolog by bylo perfektní povolání pro Toma.
Tom: To je pravda! Ale jenom tehdy, když bych si sám mohl moje pacientky vyhledat.
Bill: Dříve jsem nevěděl, co bych měl později dělat. Moje jediná opravdová záliba byla vždycky jenom hudba. Ale co bych mohl ještě jiného dělat? Jen tak bych nemohl sedět za přepážkou v bance. To by lidi utíkali pryč.
Georg: To není pravda! Tam by tě nikdo jen tak nepostavil. Na hovno je, že musí pro normální práci zohýbat.
Měl by jsi v jiném povolání taky stejné oblékání a styl jako teď, Bille?
Bill: Jo, v každém případě, protože takhle jsem vypadal už ve škole. A osobně jsem s tím měl vždycky problémy. Ostatní žáci se na mě vždycky směšně dívali a u učitelů existovala zloba, protože se s moji vzhledem neshodli. V obleku a kravatě bych nemohl být šťastný. Hlavní problém by ale byl: Kdo vůbec zastaví 18letého, který má natupírované vlasy a tetování?
Chodíte ještě na párty přátel?
Bill: Přijde na to. Když oslavuje blízký kamarád, potom jsme v každém případě u toho. Ale když jde o větší párty, potom se ptáme, kdo přijde. Na velkých párty je to jako na letišti nebo večer v klubu. Lidi by chtěli autogram a fotku - už to potom není jak na oslavě.
Tom: Nemáme žádný problém s tím, dávat autogramy, to děláme rádi. Ale na párty se to pak trochu zastaví.
Co nejčastěji postrádáte?
Georg:
Docela normální život.
Bill: Nenávidím všední den, ale schází mi normální život mimo kapelu. Rád bych šel zase jednou po ulici nepoznaný.
Přemýšleli jste už někdy o tom, praštit se vším a vést normální život?
Tom: Ne, ještě nikdy jsme toho nelitovali. A nemůžu se toho taky dost nabažit. Začínali jsme v Německu a teď jezdíme do zahraničí, protože chceme toho prostě víc dosáhnout. Náš život je prostě skvělý!
Bill: Když jsme dva dny doma a nemáme žádné termíny, potom to všechno postrádám. Potom si myslím: "Hej, chci být zase fotografován, chci zase na nějakou akci, chci stát na podiu!" Užívám si můj život, protože je přesně takový, jaký jsem si vždycky přál. Chci stát před publikem, aby se lidé mohli na mě dívat a povídat si o mě. Samozřejmě je to někdy taky nervní, jsou tu vždycky výhoda a nevýhody. Dokonce kdybychom se ze dne na den rozpadli, ještě věčnost by to trvalo, než bych mohl být zase soukromě na cestách. Tokio Hotel - to bylo rozhodnutí na věky.
source: Top of the Pops 12/07
IN ENGLISH
-Who washes your dirty clothes?
Bill: When we are at home mom does it but when we are on a tour or at the studio we do it ourselves.
Georg: Yes, that's right. It's very important not to mix colurfull with white clothes. It's not that hard. But I hate it when I have to iron the clothes. I iron everything - the pants, the shirts, T-shirts. Tom's T-shirts are the hardest to iron.
Bill: I've never ironed anything in my life....
-When was the last time you rode a bus?
Bill: We don't have time for this anymore. Where ever we go we use a car or our bus. I love traveling by bus because I hate flying.
Tom: And we have so many bags that we need the whole bus only for them.
-When was the last time you cooked something?
Georg: Yesterday. We made ourselves makaroni.
Tom: Almost every time when we are at the studio we cook our own meals.
Bill: We are not so pretentious. Even if we have a 5-star-scheff we still want makaroni. We also love FASTFOOD.
Georg: I find it really funny when, on the after show parties, they serve the food in 5 small portions. That way you sit there 4 hours and are still hungry because the portions were too small.
-When was the last time you went to a supermarket?
Bill: It's hard for us to go to the supermarket and not get recognised. Even if I put on a cap and sunglasses, people still recognise me. That's why we often buy things from gas stations.
Tom: Yeah, we've been on every gas station in Germany.
-If you weren't famous what would you be doing right now?
Gerog: I think I would share a small apartment with a few frinds.
Bill: A small apartment? No, living with unfamiliar people isn't for me.
Tom: Me and Bill would have probably moved out of home and we would be living together like now.
-What kind of job would you have?
Gustav: An insurance booker.
Bill: Georg would be a construction worker.
Georg: Gynecologist would be a great job for Tom.
Tom: As long as I get to choose my patients.
Bill: I have never thought about a job. My best thing is music and I've never thought of anything else. But I'm sure I'd never work in a bank. People just go in and out...
Georg: Don't worry, they wouldn't take you in a bank anyway.
-Bill, if you were working in a different area were you still going to look like this?
Bill: I've always looked like this. I've had many problems at school because of my looks. The other students have never liked me and the teacher didn't too. But when I think about it: Who would ever take a 18-year-old boy with tatoos and perched hair.
-What is the thing which you miss most?
Georg: The ordinary life.
Bill: I hate the ordinary life but I'd love to see the time when I could walk down the street as a normal, every-day person. But I'm sure this will never happen again. Even if Tokio Hotel falls apart tomorow we would never have a normal life.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

KLIKNI prosím ...

CLICK please ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama