UK intr. Powerplay issue

1. září 2007 v 19:18 | Emily |  Interviews
Tokio Hotel jsou pop-rock/emo kvartet pocházející z Magdeburgu v Německu. Jsou nejůspěšnějším bandem ve Státě, dosáhli platiny v jejich domácí zemi, stejně jako v Rakousku, Švýcarsku, Švédsku a Francii. Vydali dvě plnohodnotná alba v Evropě, jmenující se "Schrei" (Scream) a následující "Zimmer 483" (Room 483). Tento měsíc je vydán debut UK alba, co pojímá mix skladeb z výše uvedených CD. Roland Dei mluvil s Billem Kaulitzem (zpěv), Tomem Kaulitzem ( kytara), Georgem Listingem (baskytara) a Gustavem Schäferem (bubny) o jejich fenomenálním vzestupu do rockového superstardómu a jejich plánech o dobytí UK a US trhu.
Jaká je hudební scéna v Magdeburgu?
Bill: V Magdeburgu jsou varianty skupin od popu, rocku, punku do skoro všeho. Vem si třeba Schlager, který tady nemáte. Máte štestí. Je to něco jako Cliff Richard ale horší!
Nazývali jste se Devilish. Vydali jste něco v tu dobu a jestli ano, jaký to byl druh muziky?
Bill: Popravdě jsme vydali CD, naše vlastní, který jsme produkovali ve velmi malém studiu v Hamburgu.
Tom: Bylo nám deset a jedenáct v tu dobu.
Bill: Všechno jsme dělali sami. Platili jsme za studio cigaretami a pivem. To byla jediná věc, kterou jsme jim mohli dát. Prodali jsme 50 kopií toho CD.
Gustav: Ne 60 kopií.
Tom: Ne, 50.
Bill: To bylo naše první CD. Bylo to fakt hrozný. Všechno bylo ručně dělaný, včetně coveru a bookletu, co jsme taky udělali my.
A jaký druh muziky to byl?
Bill: Byla to ta stejná muzika, jenom hrozná.
Jaké hudbě jste se vystavovali, když jste vyrůstali?
Bill: Můj první kontakt s muzikou byl když mi bylo šest a šel jsem na Nenu.
Tom: Pro mě to začalo, když jsem začal hrát na kytaru a opravdu jsem měl rád Aerosmith. Taky jsem měl rád Joe Perryho, Myslel jsem, že byl opravdu dobrý a začal jsem pózovat jako on.
Gustav: Pro mě to byl Phil Collins a Genesis a Rod Stewart.
Georg: Pro mě to byli The Beatles, Rolling Stones a AC/DC
V blýzkých dnech, byl váš mladý věk pro výhodu, nebo to byla nevýhoda?
Bill: Myslím že to byla velká výhoda protože čím dříve začnete, tím je to lepší. Je strašně moc, čeho se dá naučit v muzice. Nikdy se o ní nepřestanete učit. Můžete se pořád učit a vyvýjet sám sebe když vám je 60, takže čím dřív začnete, tím lepším budete..
Tom: Yeah, hodně lidí nás nebere vážně. Taky naše vlastní nahrávací společnost nás nebrala vážně. Změnilo se to.
Georg: Někteří lidi si necenili, čeho jsme byli schopní, dělat na pódiu a věci, což není špatné, protože jsme tam mohli jít a ukázat jim to.
Bille a Tome, váš táta vám dal oboum kytary a díky němu jste začli v muzice. Jak jste se rozhodli kdo by zpíval nebo hrál na kytaru ve skupině?
Bill: To bylo fakt hodně jednoduchý. Náš nevlastní táta koupil kytaru a já byl vzdycky hodně lenošnej se učit hrát na nějakej hudební nástroj. Zkoušel jsem to, ale nešlo to. Šel jsem na něco jinýho. Jeden musel zpívat, takže jsem začal dělat tuhle práci.
Tom: Popravdě jsem lepší zpěvák!
Máte dvě alba vydána ve zbytku Evropy. Jak se změnila muzika od vydání prvního alba k druhému?
Bill: Hlavní odlišnost mezi alby je , že když jsme produkovali první album, bylo mi třináct a můj hlas zněl velmi mladě. Bylo mi 17, když jsme nahrávali druhé album a muzika se musela změnit. Je teď trochu hlubší kvůli mému hlasu. Je trochu více kytarová, ale myslíme, že zůstává hudbou Tokio Hotel s přírozeným vývojem. Nikdy jsme se nesnažili něco měnit. Jenom se to stalo přirozeně od hraní šňůry a bytí na cestě, psaním písniček celá léta.
Jaký je význam "Room 483", názvu vašeho druhého alba?
Bill: První písnička, kterou jsme napsali pro album "483", vznikla ve Španělsku. Jeli jsme tam na dovolenou a chtěli jsme o prázdninách psát nějaký písničky a být kreativní, ale zkončilo to v nepořádku, jak pokoj nebyl pěkný a na konci našeho pobytu to vypadalo jako náš zkoušecí pokoj. Napsali jsme tam naši první písničku a protože dům měl číslo 483. rozhodli jsme se pojmenovat album "Room 483".
Váš průlomový singl byl Monsoon. Bylo to psáno o určité situaci?
Bill: Řekl bych, že je to opravdu silná love story. Je to písnička o lásce a mytí hlubokého styku s tím druhým. Je to o bojování pro někoho, chození skrz kalné a slabé s někým, chození skrz nejsilnější bouřku společně.
Tom: Hledali jsme opravdu tajemné věci k ukázce, co to obnáší, získat někoho a vyšli jsme s Monsoon, nejtajuplnější, nebo nejsilněji možného dojmu jenom aby lidi dobře věděli co vše opravdu stojí získat někoho.
Jsou na albu nějaké texty, které nejsou myšleny k tomu aby byly brány doslovně?
Bill: Zkouším každý song psát stylem, že píšu kousek ze sebe samotnýho když tvořím písničky. Psaní v Němčině je speciální případ. V Německu bylo šlágrem, když jstě psali v Němčině a ne v Angličtině, byli jste jaksi dáni do té strany Německé tradice, prvotřídních písniček a pak se to postupem času stalo důležitým psát v Němčině znovu a taky rocková hudba byla přípustná k existování v Němčině, takže pro mě, muzika má co dělat s emocemi a já vždy zkouším psát v obrazech, takže jsem nechtěl psát v zřejmých Německých textech. Chtěl jsem aby si lidi něco představili, když poslouchali muziku a to je proč muzika existuje. To je prostě můj styl.
Máte album vycházející tento měsíc v UK., to je kompilace "Best of". Songy byly nahrány v Anglických textech. Bylo to lehké dát Anglická slova do písniček?
Bill: Měli jsme nějakou pomoc ze strany našich producentů s Angličtinou.
Tom: Začínáme se učit Anglicky.
Bill: Umíme mluvit Anglicky ale nemluvíme plynule, tak jsme šli pro nějakou pomoc, protože Němčina je hodně odlišná když ji porovnáte k Angličtině. Opravdu jsme chtěli doslovný překlad a nechtěli jsme ztratit některý smysl v písních, tak jsme dostali pomoc a myslíme, že to zní dobře. Jsme spokojení s výsledkem. Je to doslovný překlad až do konce a já doufám, že každý může slyšet písničky čistě.
Hodláte od teď vydávat vaše budoucí alba v Angličtině a v Němčině, nebo budete psát texty jen v Angličtině?
Bill: Hodláme to dělat stejně, jako jsme to dělali doteď. Budu psát songy v Němčině. Nemůžu spát písničky nějak jinak. Tohle je náš mateřský jazyk a my s ním máme speciální propojení a já můžu nejlépe vyjádřit sebe sama v Němčině. Přeložíme je do Angličtiny a pro mě to znamená, že budu mít dvakrát tolik práce než ostatní. Budu muset chodit do studia dvakrát produkovat a zpívat, mezitím co ostatní budou mít volný čas.
Georg: Je už načase, abys začal něco dělat!
Proč jste se rozhodli vydat "best of" místo vydávání dvou alb v UK?
Tom: Popravdě, neříkal bych tomu "best of". Je to opravdu mix obou alb. Jsou to naše oblíbené písničky (btw: hlavně že Bill, nebo kdo někde říkali, že ty songy vybrali producenti xD) , cítíme je silnejší a tak jsou pro nás nejlepší. Singly z obou alb tam jsou ale doopravdy bych tomu neříkal "Best of"
Bill: Upřímně, zní to opravdu hezky a vždycky jsme chtěli best of!
Zkoušíte dobýt trhy UK a US. Myslíte, že posluchači budou reagovat nějak odlišně na vaši muziku v porovnání ke zbytku Evropy?
Bill: Opravdu teď nevíme, protože jsme tam moc nebyli a nemáme tam moc fanoušků. Budeme muset tam jet a podívat se, co se děje. Není to lehké dobýt trhy UK, nebo US, když jste Německá skupina.
Tom: Speciálně, když jste německá skupina učící se Anglicky.
Bill: Dokonce v minulosti nebylo mnoho Německých muzikantů kteří to udělali v Anglii, nebo Americe. Pro nás je zvykem zpívat v Němčině a máme Anglické Album a jenom se teď už musíme dívat, jak to pracuje. Nestresujeme se o tom, kdy budeme úspěšní.Jsme opravdu rádi, že máme šanci to zkusit. Pojedeme tam, dáme do toho to nejlepší a uvidíme, co se děje.
Máte video na vaší myspace page o tom, jak opouštíte Francouzský hotel a fanoušci venku šílí. Byly situace, kde se to stalo nebezpečné?
Bill: Nejprvě ze všeho musím říct, že se takových situací nebojíme. Všichni tito lidi stojí před hotelem jak jste je am viděli. Jsou tam protože Vás mají rádi a mají rádi vaši muziku. Takže nejsme vystrašení, ale situace jako ty se mohou stát nebezpečné, ne jenom pro nás, ale pro fanoušky, i na vystoupeních nebo před hotely. Hodně se staráme o bezpečí pro fanoušky takže my a tým připravujeme všechno. Takže jsou v bezpeší a nic se neděje.
Každý člen skupiny má hodně odlišnou image. Odráží image vaše osobnosti?
Tom: Vypadali jsme tak i když jsme se poprvé potkali. Samozřejmě Bill někdy měl delší nebo kratší vlasy, ale vždycky měl make-up a já vždycky měl dready. Někdy lidi myslí, že nejsme stejní jako jiný skupiny, protože vypadáme tak odlišně, ale jsme takoví, jací jsme a vždycky jsme takoví byli.
Bill: To je opravdu něco, co můžete vidět na "Devilish" CD. Vypadají úplně stejně jako teď. Vypadají tropchu odlišně, ale můžete vidět v té době, že byli stejnými lidmi, jako jsou dnes.
Máte live DVD vydáno v Německu. Bude vydáno také v Anglii?
Bill: Není to plánované. Bylo by lepší udělat DVD tady - hrát před velkým publikem v Londýně a udělat DVD. To je to, o čem sníme a proč jsme tady.
Na jednom z internetových fór je zmíněna kniha Tokio Hotel.
Bill: Je mnoho takových knih ale my je nekupujeme, protože jsou svinstvo a my jsme nikdy nepracovali s lidmi, co je psali.
Nějaké zprávy pro vaše fanoušky?
Gustav: Těšíme se na hraní v Anglii a jsme nadšení že tam můžeme být.
Tom: Děkujem moc všem fanouškům za jejich obrovskou podporu.
ZDROJ: Powerplay issue (anglický časopis)
překlad: band-tokio-hotel.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

KLIKNI prosím ...

CLICK please ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama