One Night in Tokio - PŘEKLAD

11. září 2007 v 19:00 | Emily |  Video
PART 1.
PART 2.
PART 3. PŘEKLAD:
Benny(jejich bodyguard): Hala je vyprodaná-12 000 lidí!
Tom: 12 000?
Bill: 12 000!! ááááááá
Bill(před show): Musím říct, že jsme před koncertem velice nervózní-bolesti břicha, jsme absolutně rozrušení, je to čím dál horší a horší
Tom: Já mám první sólo, moje nohy se třesou, všichni ti lidé se na mě dívají, tisíce!! Vždycky se bojím, jestli moje kytara funguje. Je to šílený do doby než začnu hrát. Po prvním tónu jde všechno líp.
Bill: Já mám velmi často husí kůži. Kluci začnou hrát, ale já jdu na podium až později. Slyším všechen ten křik, první tóny a všechna ta světla........
Georg: Když stojím na pódiu, je to neuvěřitelný, jako bych se dostal do jiného světa. Soustředím se, vidím všechny ty plakáty a když začnem hrát, adrenalin stoupá a ovzduší je šťastné. To je skvělý....
Gustav: Když jsem na pódiu tak nevím, jestli jsem opravdu člověk. Tam je chodba plná čekajících lidí, je tam více než 5000 lidí a čekají jenom na vás o tom jsem ani nesnil.
Cesta do hotelu po koncertu:
Tom: Jak daleko to je do hotelu?
Benny: 45 minut
Tom: To je dlouhá doba...
Před hotelem-jsou tu fanynky
Bill: Kontakt s fanoušky je občas nepřirozeně těžký, ale musím říct, že jim věnujeme spoustu času. Je to těžký naši fanoušci nejsou skromní. Chtějí autogramy a fotky s námi.
Gustav: Já se vždycky snažím o kontakt s fanoušky. Někdy čekají před naším hotelem i v hrozné zimě.
Tom na pokoji: Máme malý pokoj. Minule jsme měli větší. Příště to nemůže......
Bill: A ta koupelna! Taková malá vana, tady nemůžu vůbec odpočívat. Podívejte, to je přesně dělaný pro Tokio Hotel pro Japonce, to jsou malí lidé. Dobře a tohle je má postel, jen pro mě, já potřebuju velkou postel, protože mám těžkou práci.
Ráno si Bill narovnává vlasy
Benny: A tohle je taky moje práce sbalit 26 kufrů a 4× na hotel a zpět.
Bill ironicky Ano, to je velice těžká práce.
Tom: Ráno vstáváme mezi 9-11 hodinou, podle toho jak daleko je to k našemu dalšímu městu. Někdy spíme po cestě v autobuse. Na místě jsme mezi 15-15:30 hod. Po 16:00 je pak čas na jídlo. Dáváme také rozhovory a setkáváme se taky s fanoušky co vyhráli (v backstage).
Jdou do Oberhausenu
Georg: Brrrr, to je zima.
Tom: Naši fanoušci jsou opravdu speciální. Musím říct, že je jedno kde máme koncert, naši fanoušci tam jsou vždycky. Oni mohou přijít k nám do Backstage jen když vyhrají v soutěži, my máme mnoho koncertů.
Georg: Jednu hodinu před show se s nimi setkáváme, zkoušíme a zkoušíme si s Tomem různé pózy ×Đ
My máme jedno zlaté pravidlo: Půlhodiny před show jsme všichni v backstage jinak bysme měla na koncertě smůlu.
Tom a Georg s katarama:
Georg: Já mám dvě baskytary, jsou to nejlepší značky.
Tom: To je Gibson (Tom má asi 14 kytar a mění je podle písní)
Gustav: Je to pro nás více pohodlný. Všechno za nás někdo udělá. Dělají pro nás celou scénu, přináší nám nástroje. Dříve to museli dělat naši rodiče a Bill nosil mikrofon v tašce.
Bill vtipkuje: Nemám žádnej kick-zum Glück
Bill po koncertě: Je to opravdu velká radost publika. My jsme všichni spolu a neuvěřitelně rychle to letí. To je divný pocit. Já nevím jak to říct. Pro mě je to největší štěstí, co si člověk může přát.
Tom: Procházky po ulicích jsou pro nás velice obtížné. Obtížnější než por normální lidi. My se musíme schovávat-brýle, kšiltovky- to nám pomáhá.
Druhý den TH letí do Berlina. Kluci jsou nominováni na 4 Echa. Nakonec získali Echo za nováčka a jsou šťastní.
V letadle: Cesta na Echo 2006
Tom: Já mám strach z létání. Když je špatné počasí tag je to por mě hrozný, panikařím.
Bill: Dobře, oni včera slavili a Georg teď spí. Ale já musím jít spát, protože oni ze mě chtějí mít skvělého zpěváka, ketrý vypadá opravdu dobře.
V Tour-buse cesta na echo:
Bill: To bude špatný bude tam spoustu reportérů a ne tolik fanoušků. To je zlý.
Georg: To bude dramatický.
Tom: Ano, hezký.
Georg: Ale já myslím, že pak to bude dobrý!
Po Echu:
Bill: To bylo neuvěřitelný, tam byli jen fanoušci TH. Spoustu fanoušků TH, samé plakáty TH....
Georg: Vešli jsme rovnou do zástupu fanoušků, kterej se táhnul až po červenej koberec. My jsme se nemohli pohybovat. Oni tu byli od rána, v tom chladu, jen kvůli nám.
Gustav: A nováček 2006. To byl skvělý pocit! Když víte, že to děláte pro lidi a tak mnoho fanoušků.Krásný!!
Georg: Neuvěřitelný úspěch naší skupiny. Je to jako raketa která letí stále výš a výš a stále má dost paliva. To je úžasný! byl bych moc rád kdybysme mohli spolu zůstat navždy a dělat hudbu.
Bill: A nyní všichni společně: Ich muss Durch den Monsun.....
Po koncertu:
Bill: To byl můj sen od dětství. Jako mylý kluk jsem chtěl zpívat před mnoha lidma. A jestli budu pořád zpívat, vydělávat peníze a nedělat nic jiného než hudbu, tak se můj sen splní.
Georg: Na tomto místě bych rád poděkoval všem skvělým fanouškům, kteří nám pomáhají a dodávají nám na koncertech tolik energie. Vy jste ti nejlepší ze všech!!!
DON'T COPY PLEASE!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama