Bill "Můj soukromý život je jakoby neexistujicí"

27. června 2007 v 17:53 |  Interviews
Navzdory působivému úspěchu skupiny Tokio Hotel, Bill Kaulitz neztratil svojí křehkost ani citlivost. Velmi nadaný umělec oplívá neuvěřitelnou zralostí na pouze 17-ti letého chlapce. Neodolatelný Bill...
Jak by jsi popsal svůj život jako rocková hvězda?
První dojem přichází na mysli, že je to směs vychřice, vzrušení, radosti a stresu. Stát na podiu, setkání s fanoušky, nebo hraní v TV show. Každá událost přináší hodně dávky adrenalinu a svůj život si užívám každou sekundu s plnou intenzitou.
Jakou výhodu máš nejraději ve svém životě?
Mezinárodní úspěch Tokio Hotel mi dovolí cestovat do všech míst světa. Včera v Itálii, dneska ve Francii, zítra v Rusku.... Jdu z objevu do objevu. Je to fascinující část mé práce.

A jakým omezením by ses rád vyhnul?
Tokio Hotel je důvod mého života. Věnuju všechno pro kapelu. Tak se můj soukromý život stal skoro neexistující. A chvíle, které můžu strávit s rodinou, jsou zřídka kdy.
Je lehké žít s takovou slávou?
Úspěch Tokio Hotel byl tak nečekaný. Nidko neočekával takové teplé přivítání. Ze dne na den jsme byli všude v časopisech. Potom se objevím hnusné noviny nebo bulváry....tak hodně lží, pověstí, fotomontáží v tisku. Teď přiznávám, že prvních 6 měsíců byla pro mě strašná doba. Potřeboval jsem čas, abych si zvykl na život na veřejnosti.
Zbavil ses těchto drbů?
Zjistil jsem, že to nemá žádný smysl dělat proti těmhle lhářům nějaké rozbroje. Je také nesmysl zkoušet vyprávět pravdu. Jakmile se objeví dementi, objeví se zase nové drby na vyvolání skandálu...v konečném efektu si řeknu, jak to zahnat,a to tak,že tyhle kecy vůbec nebudu brát vážně. Teď to vím.

Ztratil jsi už někdy svoji kontrolu před paparazzi?
Naštěstí vím, že jsem obklopen odstrašujícími bodyguardy. (směje se)! A nikdo mě dopusud ještě neobtěžoval. Ale když jeden z nich přijde ke mě, nevím, jestli mám zůstat klidný. Stát tváří v tvář paparazzimu, mohl bych být lehce hrubý.

Když by jsi byl přes víkend anonymní osobou, co by jsi dělal?
Sehnal bych moji rodinu a přátele a byli by jsme zavezeni všichni do města. Mohli bychom jíst v restaruaci na terase, na místo, kde lidé prochází bych si užíval, že mě nikdo nezná. Potom bychom mohli jít do kina nebo do zábavného parku. Miluju rychlé tratě. Nadruhou stranu proč si taky neudělat malý výlet do New Yorku? Rád bych objevil tohle magické město.

Jaká je ta nejtypičtější část z tvého charakteru?
Ze zásady jsem velmi nezávislý člověk. Už jako malý jsem vždycky dělal vlastní věci, bez toho, abych se každého ptal. Když si na to tak vzpomenu, vždycky jsem usiloval o to, abych byl samostatný. Můj život, moje zajištění budoucnosti, ... vždycky jsem žil pro tuhle filozofii.
Uvěříš rychle každému?
Život, co žiju, mi nedovolí pevné vztahy. Potřebuje vžycky trochu času na to, abych zjistil, proč ta osoba tady přede mnou stojí. A taky ne, jak tři dny v kuse zůstanu na jednom místě, není čas zjišťovat, zda jsem toho člověk potkal jen tak a můžu mu slepě důvěřovat. Lidé, kterým věřím, můžu spočítat na prstech jedné ruky.
Komu vyprávíš malá tajemství?
Dva lidé ví všechno: Tom a Andreas, můj nejlepší kámoš. Mám sympatii a respekt pro hodně lidí a dobrých přátel, ale musím mít vždycky určitý odstup.
Když jsi zamilovaný, tajíš raději svoje pocity?
To záleží na situaci. Když se do dívky zamiluju a myslím si, že je nulová šance, potom řeknu ne. Mám také svoji hrdost (šklebí se)! Ale když je to oboustranné, potom zcela otevřu svoje srdce. Nemám žádný strach říct: "Miluju tě"
Jaký jsi v lásce?
Jsem pozorný, vášnivý, žárlivý a strašně romantický. Když se zamiluju, potom naplno. Musím být s ní každou sekundu, ona se mnou všechno prožívat a já všechno s ní sdílet. Bohužel jsem to už dva roky nezažil.
Jak s někým jednáš?
Jsem velmi otevřený člověk, mluvím s lidmi spontánně a bez studu. Tohle lidi vžycky potěší.
Jak dostaneš to, co chceš?
Když skutečně něco chci, je to docela jednoduché: Myslím jenom na to, a mluvím jenom o tom, dokud to nedostanu (směje se). Trochu jako malé dítě, chovám se docela mile, dokud neovlivním lidi. To vždycky klapne!
Ale někdy musíš přece obdržet "ne"...
Pozor, já jsem velmi tvrdohlavý (směje se)! Když slyším "ne", můžu vyčkat den, dokud nedostanu, co chci. Někdy musím připustit, že mi to zamítnou. Potom jsem blbě naladěný a mám protivnou náladu (šklebí se)..
Jaká je ta nejhorší rada, kterou jsi dostal?
Toho je hodně. Můžu si vzpomenou, jak byl kámoš se mnou nakupovat. A přemlouval mě, ať si koupím jednu bundu, že mu připadá skvělá. To byl tak levný kousek, jak nejhorší pestrá paruka. Nevím, co mě přejelo v tomhle dnu, pravděpodobně jsem byl uprostřed krize dospívání a němel jsem absolutně žádnou orientaci (směje se)..

Dospívání...jaké máš na to vzpomínky?
Během puberty, mezi beďáry a fyzickými změnami, se necítíte ve své kůži. Vzpomínám si, že můj styl byl strašný, směšné oblečení, vlasy katastofální a moje milostné zkušenosti spíš nešťastné. Krátce řečeno je puberta fáze, ve které sami sebe hledáte a zkoušíte hodně věcí, které jste zatím nenašli.

V 17cti, jsi už nezařazený?
Život s kapelou mě jaksi katapultoval poznat svět. Dost jsem musel řešit problémy bez pomoci mých rodičů a měl jsem na starost věci,které nejsou pro kluky v mém věku typické. Bez skutečného poznání, jsem měl tuhle fázi dřív, než ostatní. Ale nechrání mě, abych někdy neudělal hlouposti, jako malé dítě.

Co si potom tak myslíš?
Malé věci každý den...k pošetilosti o vyprávění. Nechni ostatní také zostudit. Tom, Gustav a Georg by mi to neodpustili, když bych nějaké věci odkryl... (mrká)...
ZDROJ:Dream Up TH special str. 11
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

KLIKNI prosím ...

CLICK please ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama